INTERVIEW-DOWIS

Yes yo, jako další perlička na našem webu budou rozhovory s všemožnými českými i zahraničními writers a lidmi okolo této subkultury. Postupem času si budeme ukazovat profily spíš těch významějších lidí kteří alespoň podle nás mají co říci, ať už slovy či svojí tvorbou...Jako první přicházi na řadu DOWIS, stará škola pražské sceny...hodně moc zkušenností za sebou..kdo zná ten ví kdo ne ten pozná právě teď, rozhovor je zaměřen také na divadelní představení o kterém nám už toho ale více řekne právě on... INTERVIEW DOWIS- G: Jak dlouho se věnuješ Graffiti? D: Řekl bych, že chvilku, ale už je to nějakej ten pátek. První tagy jsem začal sázet ultratenkou fixou v roce 1994, dva roky na to sem začal dělat sprayem ulici… G: Můžeš nějak charakterizovat svůj vývoj? D: Nejprve sem si potřeboval udělat jméno a získat respekt. Takže bláznivejch akcí na ulici bylo fakt hafo a některý byly tak tvrdý, že mladý z toho dneska serou a ztrácej motivaci dělat ulici, protože všude sou ty pochcaný kamery, tlačí je to z centra a proto si tam už tolik nepočteš. Pokrok zasranej. Zase s dnešní technikou pořidíš super záznam svojí práce, takže všechno má svý.Když se začínal rýsovat můj styl, přišli první vlaky a věci v kolejišti metra, první panely a E2Endy, T2Bíčka, onemany a nakonec wholetrainy…celkem něco kolem 100 úspěšnejch akcí na metru….V době kdy sem začal psát jistou ve svý době hodně rozjetou partu *** se o mě dost zajímali fízlové, takže sem musel doma trochu ubrat. Hlavně sem jel už v druhý podmínce za graffiti, pak přišla naštěstí amnestie, to se ještě nenapalovali veřejný práce…chyběly mi trofeje z ciziny,přitahoval mě Berlin a tak sem jim tam jezdil malovat S-bahny i U-bahny. pak sem začal malovat víc pro sebe…v tý době sem se hodně mrdal na oneline throwups, a dodneška z toho vycházim. Umim to vzhůru nohama i zrcadlově, nebo obojí naráz, vždycky, když postavíš tužku hrotem na papír, začíná dobrodružství. Můžu namalovat jednim tahem wildstylovou skicu a přečteš to až když ti tvůj homosexuální kámoš pučí zrcátko z kabelky a pomůže ti udělat stojku.. Infiltrace s vymyšlenym ménem v podobě mrdání válečkem, stříkačkou, lepení plakátů a nálepek , ani přitloukání prken ve dne mě nikdy nebralo...a šablobny sou taky jinej level.…prakticky potřebuješ jenom spray, trysku a dobrej nápad, proto sem přešel zvolna jako většina starejch psů na legál a nebo na workshopy v podobě zakázek pro různý podniky, kde teprve řešim hlavně typ povrchu a používám často jiné techniky v kombinaci se sprayem, přes šablony, štětce až po retuše, včetně vyřezání tvarů do různých materiálů. Takový zkušenosti pak využívam nejvíc při scénografii ať už u filmu nebo v divadle. Miluju moment, kdy přímo maluju, kdy se hejbu... používám kroky a moves z ulice na legálu. Graffiti je a bude pro mě vždycky hlavně o propojení pohybu těla a očí v závislosti na momentálnim pocitu z představy o finálnim výsledku …ve finále vzniká dost složitej tanec, možná právě proto Balet. G: a jakým směrem se právě ubíráš? D: Graffiti je svou podstatou vzpoura proti konvencím ve světě umění sdělení. Když začneš dělat graffiti a nikdy nepřijdeš na to, co chceš opravdu sdělit, může se stát, že budeš do smrti jen vymejšlet barevnost svejch sraček. Jdu pomalu a možná se mi trochu pletou kroky, ale myslim, že kráčim pořád stejnym směrem. Chci prostě jen aby graffiti proniklo do života mojí společnosti jako nástroj projevu v důstojnějších souvislostech než je jenom poškozování cizího majetku. Cpu graffiti desing do průmyslu, dělám to třeba tak že koriguju graffiti scény pro českej ale i zahraniční film, dělám arange a nebo dubluju herce, a v současný době se hodně realizuju při divadelní tvorbě, kde na graffiti nalákám pozornost lidí a cpu jim pohled na úplně něco jinýho, přičemž graffiti je vnímáno jako skvělý umělecký počin a to je právě možná to ideální řešení…a hlavně moje vize, jak vomrdat tu super děvku jménem umění s čistym svědomím. G: Kdy jsi začal s divadlem? D: Byl jsem osloven divadlem Archa v roce 2003 na podzim v rámci projektu CHAT. Cossiga a Jezus to tam odpanili, já sem to jenom doplnil. nejprve sem měl jen doprovázet divadelni hru nejakejma live malovanejma obrázkama pod kamerou, jenže mě to začlo nějak zajímat, a začal sem krafat do režije a scénografie. Nakonec sem se objevil na scéně i jako performer a tak sem tam tak trochu tý Arše v náruči zůstal dodnes. G: Jak se promítají tvoje zkušenosti z graffs do divadla? D: Neustálá duchapřítomnost na jevišti, dobrá orientace ve tmě, tiché pohyby, zatajenej dech to všechno v divadle writer užije. G:Když se řekne divadlo hodně lidem se vybaví staromodní zábava pro moje prarodiče. O co vlastně v moderním divadle jde? D: Archa je v divadelni tvorbe opravdu o dost vyspelejsi nez kabaret, kde tvůj děda utrácí svůj mizernej důchod… V moderním divadle, tak jak ho chápu já, jde hlavně o to, že veškeré elementy ze kterých se představení skládá (např. světlo, pohyb,zvuk, text, kostým, loutka) stavíš na stejnou úroveň. Používáme ale také počítač, kameru a projektor přímo na scéně. Hodně se odvíjí od prostoru s kterym pracuješ, určitě máš jiný podmínky pro tvorbu venku a jiný pod střechou. Vybraná témata jsou většinou soudobá, a inspirace se čerpá právě u progresivních životních směrů, jako je v mém případě hip-hop. G: A co cestování s divadlem, jak často jezdíte? D: Většinou, tak třikrát do roka. Máme za sebou představení v několik českejch městech, ale i v Anglii, Rakousku a v Japonsku a v říjnu hrajem SenAndersen v USA, zatím je jistej Manhatten a festival v Alabamě…takže ti nemusim vykládat kde z techhle dvou mist se pokusim udelat panel na subway. G: To se musíte učit hru v cizím jazyce, nebo máte tlumočníka? D: Některé pasáže se učíš v jazyce, něco překládá tlumočník přímo na scéně, ale zbytek se řeší hlavně projektorem s titulkama. G: O čem je váš nový divadelní projekt senandersen? D: Je o tom, že každej hledá svoje schopnosti a určite exituje nejaká forma projevu která je každému vlastní, jde o to najit ji včas a rozvinout ji, vlastně je představení senandersen zastávka pro lidi co chtějí uchopit talent a vytvořit nějaké sdělení …. My vytváříme obsah jednotlivých scén pomocí prvků hiphopu. Děj je zasazen do současnosti a celou performaci odehrávájí tři čeští performeři, jedna číňanka, hudební skladatel, zvukař a osvětlovačka + dva domácí ninjové, takže celkem devět hráčů. Každá další repríza je originál a mění se v závislosti na tom, co všechno se podaří nebo nepodaří v krátkém časovém olamžiku sharmonizovat. G: Co bys vzkázal čtenářům? D: Svojí činnost soustředim předevšim do divadla Archa, takže bych rád čtenáře pozval právě tam. V současný době se hraje několik domácích záležitostí a neustále se v Arše střídají umělci a performeři z celého světa. Paleta je opradu bohatá. Přijď se podívat, určitě to stojí za to. A to je vše..Zde už čekuj ukázky Dowisovo tvorby a něco málo z divadla.